Pod pokličkou

S fotografování je to jako s vařením. Máte bezva recept, ale místní dodavatel bio vajec nakrmil slepice zbytky z vylisovaných hroznů, protože zrnka jsou taky zrní, ale manžel se teď po vaší bábovce podivně motá. :-)

U fotografování taky nevíte, co vám do fotky příroda přimíchá. 

Jel jsem znovu fotit Prahu. Samozřejmě bez lidí. Takže brzy ráno. Byla mlha. Měl jsem v plánu Vyšehrad, ale musel jsem výš. Mnohem výš. Vlastně až úplně na vrchol kariérního žebříčku. 

U Pražského hradu :-) bylo - 5 C, ale mlha zůstala někde dole. Nebyl jsem tu první. Zimou tu podupávali dva vietnamští turisté s mobilem a malým stativem a natáčeli si video východu slunce. Bohužel mi trošku překáželi ve výhledu. Byli tu ale dřív, tak je to jejich. 

Vystoupal jsem výš až na terasu u pomníku TGM a vytáhl z brašny teleobjektiv, abych je měl mimo záběr. Slunce pomalu vycházelo a začalo vytahovat mlhu nahoru. Jak mlha houstla, domy pod ní potemněly. Slunce stoupalo výš a výš a Prahu v hrnci pod sebou přikrylo zlatou pokličkou. 

V duchu jsem děkoval vietnamským turistům. Kdybych zůstal tam kde oni, nikdy bych ten zlatý hrnec neviděl.