V katedrále

Tenhle snímek dostal název “V katedrále” ještě dřív, než byl vůbec vyfocený. Plánoval jsem ho rok. Jenže stavba mostu se vlekla. Věděl jsem, že to musím vyfotit ihned po otevření mostu. Protože pak přijdou sprejeři a začnou se podepisovat. Taky začne růst tráva, přibudou odpadky atd. 

Zvolil jsem východ slunce, protože mi nasvítí pravé hrany sloupů (levé nemám rád :-). K focení jsem zvolil  teleobjektiv, který umí sloupy srazit blíž k sobě.
A samozřejmě židle. V žádné katedrále nesmí chybět :-)

Teoretická příprava byla tedy v pořádku. V reálu to už tak snadné nebylo. Ten den můj asistent zaspal, takže jsem vyrazil sám. (Ne, že bych tedy nějakého měl, ale chtěl jsem tady chvíli vypadat jako profík. :-)
Vycentrovat fotoaparát na stativ doprostřed katedrály je hračka. Horší bylo, že jsem tam potřeboval vrazit i tu židli. Nějak mi nedošlo, že díky použití teleobjektivu to musí být sakra daleko od foťáku. Takže jsem chmatnul foťák (krade se všude) a židli odnesl do vzdálenosti, která se mi zdála vhodná (bylo to nakonec skoro 100 m) a vrátil se zase zpět. Znovu postavil foťák na stativ a zjistil, že židle není uprostřed. Co teď. Došlo mi, že když foťák zase sbalím a půjdu posunout židli, tak se vlastně nikdy nemohu trefit doprostřed, protože s tím zase pohnu.
Takže jsem nechal foťák na stativu a během pozpátku (to víte, nemám oči vzadu :-) jsem docouval k židli. Tam ji lehce posunul a pak zase běžel zpět se mrknout, jestli to bude ok.
Samozřejmě, že ne. Nebyla uprostřed a byly vidět jen tři nohy. Takže nové couvání, posun o centimetr a nový běh zpět. A takhle furt dokola, abych trefil střed mostu ještě před východem slunce. 

No, nakonec dobrý. Jestli to ale někdo sledoval… :-)