Často jsem jel fotit a neviděl nic, co by stálo za rozložení stativu. Tenkrát už se blížil večer a pomalu jsem to vzdával. Za jednou zatáčkou mezi poli se z krajiny na západě náhle vylouply dva kopce. Raná a Milá. No jo, ale co s nimi. Na fotce bez popředí budou vypadat jako dva krtince. Šel jsem tedy podél silnice a začal hledat strom, který bude zajímavý tvarem, protože takto pozdě večer už připadala v úvahu jen silueta. Ten správný jsem našel asi po dvou kilometrech. Sedl přesně do zlatého řezu, byl ohnutý ve směru mírně stoupající krajiny a oba kopce ho chránily ze stran. Slunce už dávno zapadlo, když jsem se skrčil hluboko do strouhy, abych do snímku dostal co nejdelší část kmene. Krajinu za stromem ještě ozařovalo zbytkové světlo a horizont se oranžově barvil. Najednou z oblohy začaly padal hvězdy, jakoby je strom přitahoval.
Cítíte to kouzlo?… Něco si přejte…
