Nechranice

Když vyrážím po republice za fotkou, často nemám žádný plán. Křižuji krajinu a nechávám se překvapit. Jezdím po vedlejších cestách, odbočuji na jiné ještě vedlejší, aniž bych jen trochu tušil, kam vůbec vedou. 

Tímto blouděním jsem tento týden v podvečer narazil na dlouhou hráz přehrady Nechranice. Že je to přehrada a jak se jmenuje jsem zjistil až od kolemjdoucích :-) 

Obloha plechová, vedro k padnutí. Na fotku to vůbec nevypadalo. Sešel jsem pro jistotu ještě pod hráz na břeh, abych se ujistil, že je to opravdu marnost. 

Pod přehradou je velký kemp, ale na břehu bylo úplně prázdno. Asi čas grilování :-) Díky tomu, že žádný plavec vodu nečeřil, tak se přehradní hráz krásně zrcadlila. Slunce zapadalo přímo proti hrázi a ve vodě rozsvítilo parádní abstraktní obrazec. 

Běžel jsem zpět k autu pro foťák, stativ a během pár minut exponoval několik snímků. Zrovna včas. Z kempu se blížila rodinka se psem, který samozřejmě neměl lepší nápad, než vlítnout do vody a abstrakci zrušit :-( 

Slunce však záhy zapadlo, tak jsem se sbalil a šel k autu. Tam jsem bohužel zjistil, že doma zůstaly dioptrické brýle a s sebou mám jen dioptrické … sluneční :-) Jako sluší mi, to zase jo. Ale v noci to nikdo neocení :-)

Co teď. Noc na krku a domů skoro sto kilometrů cestou necestou. 

Došlo mi, že budu potřebovat nějakého vodiče, který mi osvítí cestu a případnou srážku se zvěří, s autem či s osobou vezme na svou kapotu :-) 

Zastavil jsem tedy u silnice a čekal na slušně svítící kamión. Když konečně projel, zavěsil jsem se za něj a doufal, že jede až do Prahy. Samozřejmě, že nejel. Tak jsem zase zastavil a počkal na dalšího vodiče. 

Nebudu to protahovat. Vystřídal jsem celkem pět kamionů, dvě dodávky, jeden autobus a cesta trvala o hodinu déle než měla. 

Ale za tu fotku to stálo. :-)