Nechranice II

V pátek jsem do Nechranic vyrazil znovu. Chtěl jsem mít jistotu, že mi neunikl nějaký pěkný záběr, tak jsem jel z druhé strany.

Díky nízké hladině (přehrada je upuštěná kvůli opravám) jsem mohl po kamenech dojít dost daleko od břehu, abych mohl zabrat velkou část vodního díla. Udělal jsem pár snímků s popředím z různých kamenů, ale nejvíc fotogenická se mi stejně zdála betonová hradba před výpustí. Určitě je tam z praktických důvodů, ale působila spíše jako umělecké dílo. 

Rozhodl jsem se ji vyfotit zblízka. Do západu slunce zbývala půl hodina. Nebylo moc času vrátit se na silnici, tak jsem se rozhodl jít po šikmé betonové hrázi. Že není určená k chození mi bylo jasné po pár krocích. Je moc strmá, kluzká a skoro si vykloubíte kotníky... No. Nějak jsem to dal. Už když jsem se blížil k betonové hradbě, bylo mi jasné, že nejlepší bude ji vyfotit tak, aby spodní hrana byla přesně na hladině. Teď se asi zeptáte proč? 

Tak to vám řeknu úplně přesně….Nevím :-)... Zdálo se mi to ale jako dobrý nápad.

Šikmá hráz je určitě dobrá na rozložení tlaku velkého množství vody, ale někdo by měl architektům říct, že se na ní taky fotí :-) 

Světla ubývalo, musel jsem rychle zahájit sestup do pracovního tábora :-) Se stativem v jedné ruce jsem pomalu podkluzoval krůček po krůčku a v hledáčku foťáku kontroloval, jak se spodní hrana objektu zvedá nad hladinu. Slunce samozřejmě zapadalo rychleji, než já postupoval, takže stres... 

Večerní paprsky stále ještě osvětlovaly spodní sloupy, když se rovnoběžky konečně překryly. Uff :-)

K autu jsem už po šikmé hrázi zpět ale nešel. Po západu slunce to bylo moc nebezpečné. Protože se hráz opravuje, tak abych se dostal na silnici na ní, musel jsem překonat dva zákazy vstupu, za což se stavební firmě omlouvám. Nic jsem tam ale nepoškodil. Jen jsem si do krve odřel kolena, jak jsem přelézal horní hranu hráze. 

Jak říkám. Pánové architekti, myslete i na fotografy :-)