O křehké stabilitě

Znovu jsem dostal chuť do focení, tak jsem tu zas. Bohužel do krajiny nemohu. Připadalo by mi neseriózní, abych kvůli fotkám porušoval nařízení krizového štábu a riskoval zdraví ostatních. Raději se v noci zavírám ve svém sklepním ateliéru (hodně honosný název) a fotím, co mi padne pod ruku.
Nedávno jsem zkoušel zhmotnit slogan “vyvážená strava”. Na lepší nápad, než kousek penne těstoviny na hrotu vidličky, jsem bohužel nepřišel.
Vyvážená strava by měla být přirozená. Tak jsem se snažil kousek těstoviny na hrotu vidličky přirozeně vyvážit. Po mnoha pokusech se mi to sice povedlo, ale hmota těsta není v celém objemu stejná, takže jsem těstovinu nikdy neudržel ve vodorovné poloze. Nakonec jsem si musel pomoci nepatrným kouskem plastelíny, kterou jsem umístil na zadní hrot vidličky, aby nebyla vidět. Když jsem konečně dosáhl vodorovné pozice a vyfotil dva snímky, celé se to zase rychle rozpadlo. 

Trochu mi to připomíná současnou křehkou stabilitu, která se může velmi rychle zbortit, když se nebudeme hodně snažit. Přejme si, aby se situace stabilizovala na mnohem delší dobu, než co trvala stabilita této penne těstoviny na hrotu vidličky a udělejme pro to všichni maximum. 

Díky za vaši dosavadní přízeň.