Oči koní

Abych měl s každou fotkou co nejméně práce, tak se snažím narvat do okénka snímku jen to, co tam chci opravdu mít. Což v praxi znamená ořezávat minimálně. Říkám si, že žádný malíř přece nepostupuje tak, že na plátno nanese všechno možné a teprve potom začne řešit, jak by z toho vyřezal obraz?  :-)

Tenhle kůň byl tvrdý oříšek. Potkal jsem ho jednou v zimě na horách. Sněžilo a já měl s sebou pouze širokoúhlý objektiv. Chtěl jsem mít na snímku pouze část hlavy a jeho velké oko, protože okolí, kde kůň stál, nebylo zrovna uklizené.  Musel jsem jít tedy k němu hodně, hodně blízko. A když jsem už už chtěl cvaknout snímek, tak si kůň odfrknul a zaprasil mi objektiv. Takže jsem vytáhl čistění, objektiv vyleštil a začal se znovu pomalu přibližovat, abych ho moc nevyplašil. Pochopil to ale jako hru. Takže až jsem byl zase hodně blízko, znovu si odfrknul a já zase čistil  zaprskaný objektiv. Dál to probíhalo stále stejně. Já fotil, on frkal, já čistil,… já fotil, on frkal, já čistil … Tohle je šestnáctý pokus. Važte si toho, co pro vás dělám :-)