Bez kopců

Občas jsem ráno vyjížděl s přesvědčením, že chci zachytit jen atmosféru místa. Jako tehdy na začátku podzimu 2019. Jel jsem původně úplně jinam. Když jsem ale v šest ráno dorazil na vyhlédnuté místo, už tam parkovalo několik dalších aut. Ani jsem nezastavil, otočil se a jel pryč. Rád fotím sám.

Neměl jsem bohužel žádný záložní plán a moc času do východu slunce nezbývalo. Chvilku jsem jezdil krajinou a pak vylezl na první menší vyvýšeninu, která byla zrovna u cesty. Pamatuji si, že mě tenkrát zaujal ten pravidelný řetěz kopek hnoje uprostřed snímku.

Jak slunce ohřálo studený ranní vzduch, rozvlnilo krajinu nízkou mlhou a rozprostřelo ji až někam za horizont. Výsledek tehdejší neplánované změny místa teď vidíte před sebou.

Pozn. Zpětně se omlouvám neznámému farmáři, kterému jsem z jeho pole odnesl asi 4 kg úrodného bahna na svých botách