Neklidná židle

Říká se, že domov je tam, kde máš židli. A tak tu svou vozím často s sebou. Na podzim roku 2018 jsem ji vláčel na kopec Raná, abych vyfotil svůj potrhlý nápad “Ranní relax na Rané”.

V těch letech, kdy jsem pravidelně fotil České středohoří, narazit na kolegu fotografa, se rovnalo zázraku. V ten den už na vrcholku byly bohužel rovnou dva. A hlasitě se smáli, že prý nevypadám tak sešle, abych musel u fotografování sedět :-(

Chvíli jsme si pak popovídali, než slunce vyšlo, ale to pak nečekaně hned zapadlo za mraky. Kolegové další čekání vzdali. Já se podíval, kterým směrem se pohybují mraky a rozhodl se vydržet. Čekal jsem více než hodinu. Pak se slunce prodralo přes mraky, postupně ozářilo krajinu dole, pomalu vystoupalo na kopec, zasvítilo na mou židli a nakonec dorazilo až na vrcholek Rané. Začal jsem rychle fotit.

Udělal jsem několik fotek, dvě panoramata a když jsem exponoval další snímek, přišel náhlý poryv větru a židle zmizela pod kopcem.

Asi už toho měla od svítání dost. To víte, modelka.

Tak jsem šel taky.